Můžete se kdykoli odhlásit. Zasíláme jednou za 14 dní.
- Úvod
- O nakladatelství
Nakladatelství Zdeněk Bauer (NZB.cz) je malé pražské nakladateství, zaměřené na výzkum, redakční zpracování a publikaci tiskem i online. Jsme malý tým, protože naše tvorba má úzkoprofilový rozsah a limitovanou cílovou skupinu. Naše projekty jsou náročné na čas, což v kombinaci s kapacitními limity ovlivnuje rozsah produkce. Vytváříme díla, která mají z našeho pohledu smysl a určitou nadčasovou hodnotu. Nejsme dotováni státními agenturami, což v kombinaci s cílovou skupinou ovlivňuje cenu jednotlivých titulů. Stručně řečeno, koncové ceny jsou vyšší, než bychom si sami přáli. Ve většině případů se jedná o nekomeční tituly které dotujeme z našich jiných komerčních projektů.
Rozhovor se Zdeňkem Baurem, který se uskutečnil na veletrhu malých nakladatelství v červnu 2022
Jak byste nám představil vaše nakladatelství? Od kdy působíte na trhu a jaké je vaše zaměření?
Jsme malý tým rešeršérů, redaktorů a dalších redakčních pracovníků. Komerčně působíme jako tým na trhu od počátku 21. století, tedy něco přes dvacet let. Základem naší činnosti nicméně byl a zůstává badatelský, analytický a redakční servis, nikoli nakladatelská činnost. Publikační aktivity přišly až v návaznosti na naše informační a redakční služby.
Bylo zřejmě jen otázkou času, kdy někteří naši klienti začali poptávat i publikaci realizované zakázky a také související komunikaci s veřejností. Vcelku to tedy šlo v logickém sledu. V roce 2004 jsme stavěli nebo plnili první weby, od konce první dekády se věnujeme i tisku knih a brožur.
Z hlediska našeho nakladatelského profilu nás přednostně zajímají tituly, které mají potenciál edukativního využití. Pokud můžeme přispět ke vzniku publikací, které lze využít v boji proti stereotypům, předsudkům, nenávisti, v boji proti cíleným dezinformacím a falešným zprávám, jsme spokojeni dvojnásob.
Jestli tomu tedy dobře rozumím, nakladatelství je vaší sekundární aktivitou.
Je to přesně tak. Za uplynulých deset let jsme sice vyprodukovali sadu zajímavých tištěných publikací, statisticky jsou to ale třeba jen dvě tři knihy za rok. Těžištěm naší práce zůstávají rešerše a rozmanité oborové konzultace.
Kdo tvoří vaši klientelu?
Je to vcelku rozmanité: Komerční platformy, školy, učitelé, akademická sféra… Ale základ dlouhodobě tvoří drobní zadavatelé z ulice. Větší klienty máme tak dva tři za rok. Z toho důvodu také fungujeme jako sdružení fyzických osob. Prostě tým freelancerů. Zakázky fakturujeme přes jednotlivé realizátory. S takto kontrolovaným obratem dokážeme totiž ceny držet na přijatelné úrovni, protože nespadneme do DPH. Přes samostatnou obchodní společnost fakturujeme jen velké projekty.
Není to pro expanzi limitující?
Jednoznačně je. Je to ale základ naší strategie od samého počátku. Kdybych se v roce 2001 rozhodl pro expanzi, tak tady dneska stojí firma s recepcí a sekretariátem. Mělo by to pro nás výhody i nevýhody. Všechno je otázkou priorit. Případnou expanzi v našem případě limituje i malý trh a oborové zaměření. Pro nás je podstatné, že s nikým nesoutěžíme a jsme spokojení s tím, jak fungujeme. Děláme, co nás baví, a prakticky každý nový projekt nás nějak lidsky obohacuje.
Do jaké oblasti byste se zařadili v nakladatelské branži?
Až na pár výjimek vydáváme populárně-naučnou, odbornou, případně memoárovou literaturu s historickým zaměřením. Vycházíme při tom z přesvědčení, že dějiny jsou bohatou sbírkou příkladů dobré i špatné praxe. Pokud je navíc podáte atraktivním způsobem, může s tím být spojen zážitek.
Vedle cizích autorů vydáváte vlastním nákladem i některé své autorské práce. Proč?
Zde bych si vás dovolil trochu korigovat. Pojem „vydáno vlastním nákladem“ neboli samovydavatelství – Selbstverlag či self-publishing – je činnost, při které autor vydává výhradně své vlastní práce. Většinou v limitovaném rozsahu a výhradně svými silami. Samovydavatelství je v jistém smyslu protipólem formálnímu nakladatelství. Naproti tomu já vydávám primárně cizí autory, případně kolektivní díla, a kontroluji při jejich vzniku téměř deset lidí. Na rozdíl od samovydavatele, který nepotřebuje, případně ani mít nemůže živnostenské oprávnění pro vydávání a tisk knih, statutární nakladatelství se bez úřední živnosti neobejde.
Nebylo by přesto lepší vydávat některé vlastní práce – které mimochodem mají vynikající úroveň – pod hlavičkou velkých nakladatelství?
Děkuji za poklonu. Opět záleží na tom, co je účelem. Pokud chceme oslovit úzkou skupinu akademických badatelů, pak je možná opravdu nejlepší publikovat v těch nejlepších nakladatelských domech. Ostatně, já sám takto postupuji u některých svých odborných studií. Pokud ale chcete oslovit přemýšlivých 20 procent populace, většinou takovou nadstavbu nepotřebujete. Náš čtenář si nás najde. Ze zkušenosti navíc vím, že předpojaté čtenáře neobměkčí ani ten nejprestižnější vydavatel. Máte samozřejmě pravdu, že kniha z malého nakladatelství má cestu ke čtenářům trnitější. Máme ale dobré důvody, proč takto postupujeme – oborové i ekonomické: Celý proces výroby, distribuce i komunikace máme mnohem více pod kontrolou.
Jak jste totiž správně naznačila, důvodem vydávání pod vlastním brandem není v našem případě nízká kvalita nebo malý odbyt. Naopak. Většina našich knih měla dobrý čtenářský ohlas. Můžeme se pochlubit i hezkými recenzemi, četnými citacemi i prostým faktem opakovaných dotisků a nových vydání. O některé tituly projevila zájem i ona „velká“ nakladatelství. Buď jsme se však nedomluvili na ceně, která by pro nás byla zajímavá, nebo tam byly nějaké procesní zádrhele.
Mimochodem, nejsme jediní, kdo takto postupuje. Své vlastní nakladatelství má už řadu let například paní doktorka Kristina Kaiserová a vydává v něm řadu pozoruhodných prací, včetně prací svých a svého manžela. Své vlastní knihy ve svém vlastním nakladatelství vydává už řadu let respektovaný Doc. MUDr. Zdeněk Susa, CSc., český lékař, evangelický kazatel a průvodce úspěšným televizním seriálem „Pivní putování“. Spisovatel a popularizátor historie Jiří Padevět vydává své skvělé historické publikace v nakladatelství, které sice nevlastní, ale řídí.
Říkat o knihách těchto uznávaných autorů, že jsou proto méně kvalitní, by nebylo ani pravdivé, ani objektivní, ani kolegiální. Podobné případy lze dohledat i v minulosti. Část svých děl vydával ve svém vlastním nakladatelství Masarykův přítel Jan Laichter a rozhodně to nebylo pro nízkou kvalitu Laichterových prací.
Máte ale pravdu i v tom, že to čtenářskou obec trochu filtruje. Tady holt platí, že nikdy nemůžete chtít všechno. Lidé, kteří upřednostňují zavedená klišé a stereotypy, asi sotva porozumí naší snaze udržet si tvůrčí nezávislost.
Další profilové rozhovory s nakladatelem
- Výsledky našeho pátrání po Jurovi Moravcovi v pořadu Reportéři ČT, 25. 8. 2020
- Nová kniha o trestaneckých táborech na Jáchymovsku • Oblastní muzeum a galerie v Mostě, 4. 12. 2019
- Od vzpomínek k legendám. Rozhovor se Zdeňkem Bauerem nejen o Klubu zvídavých dětí, říjen 2018
- Česká televize: Klub zvídavých dětí pátrá po tom, co Jaroslav Foglar dělal za protektorátu, 11. 6. 2018
- Noviny pro grafický průmysl. Anketa na téma: Produkce a výroba knih, 24. 5. 2018
- Interview bavorského deníku Nordbayerischer Kurier s jednatelem nakladatelství NZB, 26. 5. 2016
- Kniha Jak vytvořit název firmy... v pořadu Českého rozhlasu Dvojka, 21. 7. 2014
- Hostem Českého rozhlasu byl v pořadu Knižní kurýr nakladatel Zdeněk Bauer, 17. 3. 2011
- Rozhovor s jednatelem agentury abcRedakce.cz v ruském lifestylovém magazínu Dom za rubezhom, 30. 8. 2010
- Rozhovor s jednatelem agentury abcRedakce.cz v podnikatelském magazínu Hospodáři, 12. 12. 2009
- Rozhovor s provozovatelem databáze HistorickéNemovitosti.cz pro lifestylový magazín Dream Life, 30. 3. 2009
- Rozhovor s nakladatelem Zdeňkem Bauerem pro literární obtýdeník Tvar, 6. 2. 2009
